Rytířský hrad

V období 11. až 13. století je zaváděn nový způsob válčení, vznikají nové druhy zbraní - vrhací zařízení na vrhání kamenů (předchůdci střelných zbraní), což si vyžádalo nové, pevnější obranné prostředky - začaly se stavět pevné kamenné hrady. V této době - roku 1267 mocný rod Vítkovců založil stavbu kamenného hradu ve Stráži. Vznikla nová rodová větev - rod pánů ze Stráže - používají erb - (modrou pětilistou růži na zlatém štítě). Zakladatelem této rodové větve - pánů ze Stráže - se stal Sezema, který se oddělil od rodiny pánů z Hradce ).

První dochovaná písemná zmínka o strážském hradu pochází z roku 1284. Nejvýznamnějším příslušníkem rodu pánů ze Stráže byl v 15. století Jindřich.

Za husitských válek byl jedním z táborských velitelů. Jeho pečeť je i na listině, kterou česká šlechta protestovala proti upálení Mistra Jana Husa. Po Zikmundově smrti se dal na stranu Albrechta Rakouského, za něhož se stal královským radou. V dobách bezvládí byl přívržencem Jiřího z Poděbrad, uznal jej za zemského správce a podporoval jeho zvolení český králem. Roku 1459 byl Jiřím z Poděbrad jmenován doživotně nejvyšším hofmistrem české země. Působil i v diplomatických službách české koruny. Ve strážském kostele je k vidění jeho náhrobek (1466) i náhrobek jeho ženy Elišky (1444).
Smrtí Jindřicha rod pánů ze Stráže vymřel.

V této době se na strážském hradě poměrně rychle střídali majitelé - Jan ze Šelmberka, Kateřina z Donína, Václav Vencelík z Vrchovišť, páni z Liběchova, Lucie Otýlie Slavatová z Hradce.

Z původní gotické podoby hradu je dnes dochováno několik místností v přízemí objektu a současná věž kapkovitého průřezu s ostrou hranou k jihovýchodu. Hlavní síla hradu spočívala v trojím kamenném hradebním opevnění a hlubokých příkopech.

Roku 1570 hrad po zásahu blesku vyhořel.

Roku 1575 byl hrad prodán Janu staršímu z Lobkovic.
Hrad Stráž také krátce vlastnili Rožmberkové. Roku 1577 koupil Stráž Vilém z Rožmberka. Za jeho držení vystavěl regent Jakub Krčín z Jelčan "Novou řeku", 13,5 km dlouhý umělý kanál, jehož úkolem bylo odvádět přívalové vody z Lužnice do Nežárky, aby jejich náporem nebyly ohroženy hráze rybníka Rožmberk. Poslední Rožmberk Petr Vok strážské panství rozdělil. Západní část po Novou řeku připojil k třeboňskému panství a zbytek prodal Adamovi z Hradce. Po něm Stráž vlastnili Slavatové.
Hrad po požáru stále pustl a pustl, více než půl století se na něm nebydlelo, byl považován za rozvalinu.