Životopis Jarmily Novotné

  

Jarmila Novotná se narodila  23. září 1907 v rodině krejčího v Praze. Měla sestru Pavlu. Rodiče vedli obě dcery, Jarmilu i Pavlu k výuce cizích jazyků, lásce k hudbě, divadlu a k výtvarnému vkusu.
Touhou Jarmily se stal zpěv na divadelním jevišti.
      Rodina Novotných byla velmi aktivní ve Vinohradském Sokole, kde mladá Jarmilka okusila mocné kouzlo divadla. V roce 1922, kdy ji bylo patnáct roků, vystoupila v Pištěkově divadle, Vinohradském divadle a ještě v témže roce zkusila i menší role v Národním divadle.
      V létě roku 1923 pořádala Česká obec sokolská na Vyšehradě nezapomenutelné představení pod názvem Nastolení Libušino s Emou Destinnovou.
      Tehdy si Jarmilin otec dodal odvahy a požádal Emu Destinnovou, zda by si mladou Jarmilku poslechla. Destinnová souhlasila. Ohodnotila ji jako talentovanou a souhlasila s tím, aby se stala její žačkou.

      Ema Destinnová a posléze i Hilbert Vávra připravili Jarmilu natolik dobře na dráhu operní pěvkyně, že šéf opery Národního divadla Otakar Ostrčil po upozornění na talentovanou dívku, svěřil Jarmile Novotné roli Mařenky v Prodané nevěstě.
První velké vystoupení v Národním divadle v Praze 27. června 1925 skončilo úspěchem. Následovala role Violetty s Otakarem Mařákem. V červenci Jarmila točila i svůj první film – Vyznavači slunce.
V roce 1926 byla přijata za řádnou členku opery Národního divadla a zde absolvovala 72 vystoupení.

      Po odmítnutí vídeňského angažmá se Novotná rozhodla pro studium v Itálii. Dvéře jí do Itálie otevřela švagrová prezidenta T. G. Masaryka. Prezident zprostředkoval Novotné cestu do Londýna, a poté i studium u mistra Piccoliho v Miláně. Důležité kontakty a zázemí v Anglii po léta zprostředkovával Jarmile Novotné Jan Masaryk (v té době velvyslanec ČSR v Anglii).
2.srpna 1928 Novotná debutovala ve veronské Aréně v Itálii. Její pojetí role Gildy bylo dobovým tiskem označeno za triumfální.
Z mnoha nabídek na operní angažmá si zvolila Berlín. Tím částečně následovala dráhu Emy Destinnové.

      Mnozí historici a milovníci našich operních hvězd si nedvedou vysvětlit, proč Jarmila Novotná nepřišla doprovodit svoji učitelku, největší hvězdu operního světa Emu Destinnovou na její poslední smuteční cestě na vyšehradský Slavín ?

      Pokračování berlínského angažmá nemělo dlouhého trvání. Před nastupujícím fašismem poprvé Jarmila utíká do Vídně, kde spolupracovala s Franzem Lehárem. Zde vystupovala v jeho světoznámých operetách. Ale také ve filmech.

      Dusnou předválečnou atmosféru nemohly rozptýlit ani její pěvecké úspěchy v Paříži, Salcburku a Praze. Klíčovou příležitostí pro ni byla spolupráce se světoznámým a vlivným dirigentem Arturem Toscaninim.

      Ve Vídni ji zastihlo obsazení Rakouska fašisty.
11. března 1938 utíká před rozpínajícím se fašismem podruhé. Ten se nezastavil ani před branami Československa.
V tomto pohnutém období se jí v září roku 1938 narodil syn Jiří.

      Po zotavení splnila sobě i Národnímu divadlu v Praze poslední sen – Rusalku (27. ledna 1939) a symbolicky se rozloučila s Prahou i Evropou a na přímluvu dirigenta Artura Toscaniniho byla přijata do Metropolitní opery v New Yorku. Její loď dorazila do Ameriky 15. března 1939, v den kdy nacistická vojska obsadila Prahu.
      Bylo ji dvaatřicet, když v USA začínala uplně znovu. Dvéře do rozhodujících společenských kruhů otevíral rychleji šlechtický titul „barona“, jejího manžela – Jiřího Daubka.

      Při jejím vystoupení v Dallasu píše místní Times - „Nezapomenutlným byl závěr večera, kdy štíhlá kráska Jarmila, stojící zpříma se vztyčenou hlavou zpívala národní hymnu své zpustošené země a celé publikum s bouřlivým potleskem povstalo.“
      Do Metropolitní opery Jarmilu Novotnou uvedl a prosazoval slavný dirigent Arturo Toscanini. Následovaly další role a další úspěchy po Spojených státech i celé Americe. Zvláště její Violetta byla nepřekonatelná.
      Zbytek její kariery byl v Americe především provázen spoluprací s Toscaninim, který Jarmilu prosazoval.
      Po ustavení exilové vlády v Londýně se Jarmila Novotná jednoznačně přihlásila k podpoře úsilí našich občanů o osvobození vlasti. Její Lidické písně za klavírního doprovodu Jana Masaryka se staly nejen posilou a podporou lidí doma ve vlasti, ale i nadčasovou legendou.

      23. června 1947 poprvé po válce slyšeli Pražané její Prodanou nevěstu v Národním divadle.
3.července 1947 následoval koncert ve Smetanově síni a v srpnu natáčení filmu Poznamenaní ( poutavé drama o ztracených evropských dětech bylo citovou reflexí války).


      Začátek roku 1948 zastihl Jarmilu Novotnou opět v New Yorku. Zde se dozvěděla o záhadné smrti svého přítele Jana Masaryka ( ministra zahraničí ČSR).

      Rodinné sídlo – zámek v Litni obsadila a užívala Rudá armáda, došlo k naprosté devastaci zámku. Bylo odvezeno vše, co se odvézt dalo.


      V červnu 1948 odjíždí Jarmila Novotná do Paříže a následně do New Yorku za sérií dalších úspěšných amerických sezon.
S americkými posluchači se Jarmila Novotná definitivně rozloučila v červenci 1956 při Figarově svatbě v Cincinnati rolí Cherubína.

      Po skončení operní kariéry se věnovala neméně úspěšně přednáškové činnosti, muzikálům, filmovým rolím, činohře i televizním inscenacím.


      Ještě ani neoslavila své padesátiny a uprostřed své třicáté profesionální operní sezony, po 193 vystoupeních v Mertopolitní opeře v New Yorku, dala předost péči o vážně nemocného manžela.

      Umění odejít tak dokázala mnohem dříve, než k němu nastaly umělecké důvody. Na koncertní podia se vracela již jen příležitostně.
      V roce 1958 s manželem Jiřím zakoupili dům ve Vídni, kde žili až do Jiřího smrti v roce 1981.
      Československé úřady nepovolily Jarmile Novotné ani účast na pohřbu vlastní matky. Svoji milovanou vlast dostala povolení navštívit po mnoha letech až v roce 1972. Svým dvěma dětem (Jarmile a Jiřímu) mohla ukázat Prahu až v roce 1976.
Její návrat do Prahy v roce 1983 byl ve znamení vřelého přijetí, které ji připravili návštěvníci Divadla hudby.

      Po smrti manžela Jiřího se Jarmila Novotná vrátila zpět do New Yorku k dceři. Zde se jí dostalo nejvyšších poct a poslední roky strávila obklopena řadou přátel.

      Veřejného uznání ve vlasti se dočkala až po roce 1989. teprve tehdy obdržela čestné občanství své rodné Prahy, čestné členství Státní opery Praha a řád T. G. Masaryka.
Jarmila Novotná vystoupila v pražské televizi, rozhlase, v Divadle hudby, absolvovala autogramiády a besedy, byla přijata i na půdě Akademie věd.

      Její jméno nese planetka číslo – 5897 - objevená českým astronomem doktorem A. Mrkosem na hvězdárně v Kleti.
      V roce 1991 byla přijata na Pražském hradě prezidentem Václavem Havlem.

      Jarmila Novotná zemřela 9. února 1994 v New Yorku, a je pochována v rodinné hrobce rodiny Daubkových v Litni.

„Rozhoduje odvaha býti tím, čím jsme
a láska k tomu, co je přirozené a krásné.
Čím odpovědněji se postavíme k pravdě,
tím hlouběji porozumíme životu.
Pochopíme, že základem blahobytu člověka
je nezávislost a spokojenost.
Klíč ke štěstí má ve své vlastní ruce každý.
Stačí být nesobeckým a pokusiti se
udělat jiné lidi šťastnými.“

Jarmila Novotná

Ze vzpomínek Jarmily Novotné ...

... v roce 1943 vyšlo gramofonové album národních písní, které jsme vytvořili s Janem Masarykem v upomínku na Lidice, krutě vyhlazené Němci, pod názvem „Písně Lidické“.

New York Times  4.4.1943 píše „... Nestává se často, abychom mohli slyšet Jana Masaryka - víceprezidenta důležité země na koncertním pódiu jako klavíristu, spolu se sólistkou Jarmilou Novotnou. Oba jsou uprchíci před Hitlerovou násilnou zvůlí ...“.

... v roce 1944 jsem působila jako hlasatelka ve studiu Hlasu Ameriky

... v roce 1953 jsem byla přijata prezidentem USA Dwightem Eisenhowerem

... 1.únor 1981 mi přinesl velkou bolest – odpoledne tiše zemřel manžel baron Jiří Daubek. Byl to vzácný člověk, žili jsme spolu téměř padesát let – byla jsem s ním velice šťastna – je pochován v rodinné hrobce na zámku v Litni.

... v roce 1983 jsem navštívila sestru v Praze – spolu jsme navštívili Divadlo hudby. Seděli jsme v první řadě. Návštěvníci mne poznali. Poděkovala jsem jim verši Jaroslava Seiferta z básně Hora Říp
„... Tu nemohu se vynadívat
a všechno ve mně začne zpívat,
zpívat a plakat. Maminko má,
jak je to hezké u nás doma ! ...“


      A pak se lidé rozplakali a hlavně já. Nebyla jsem připravena na milé přijetí a na ty ovace. Byla jsem dojata, že na mne lidé nezapomněli.

... v roce 1986 slavil New York 100 leté výročí postavení Sochy svobody. Starosta vybral 86 občanů narozených v cizině a vyznamenal je za úspěšné působení v New Yorku – já byla mezi nimi.

Nakonec jedna smutná příhoda.

Jarmila Novotná hrála a zpívala s osobnostmi světového věhlasu, ale hrála ve filmu i s držitelem Oskara ze své vlasti z Československa.
... je rok 1948 – Los Angeles – jediného Oscara za hereckou dětskou roli v historii ČSR získává Ivan Jandl – desetiletý kluk z pražské Libně za film „Poznamenaní“. Komunistický režim mu nedovolil, aby si vychutnal slávu a atmosféru při předávání ceny. Cenu mu nakonec tajně dovezl švýcarský velvyslanec.
      Začínající herečka Brigitte Bardotová píše Ivanovi, že by jí bylo ctí, když by si mohla s ním v nějakém filmu zahrát. Z Brigitte se stala superhvězda, z Ivana „pouze“ kontrolor salámů v podniku Potraviny.
      Po smrti matky zůstal Ivan úplně sám, což se mu stalo osudným. Nebylo mu ani padesát roků, když jej našly sousedky mrtvého v bytě, kde dostal záchvat cukrovky a nikdo mu nepomohl. Ivan byl zpopelněn, a v krematoriu dlouho visela zpráva, že si jeho urnu nikdo nevyzvedl.
      Se vzácnou pozlacenou soškou Oskara si hrály děti u popelnice. Vzala jim ji jedna babička a donesla ji do Národního filmového archivu, kde je dodnes !!!

      V roce 1990 zvonila u libeňského činžáku staší dáma a bydlícím sdělovala - jsem Jarmila Novotná a hledám Ivana Jandla, hráli jsme spolu ve filmu. Lidé se jen netečně otáčeli - nic jim obě tato jména neříkala.
      Historička paní Urbanová si jen povzdechla „Ivan se narodil ve špatnou dobu na špatném místě – kdyby dnes český herec získal Oskara, praly by se o něj sdělovací prostředky, nabízeli by mu hvězdné role za hvězdné honoráře, vydělával by miliony, všichni by jej znali, ale Ivan Jandl ...“.
      Na podnět paní Matrtajové, planetka č. 37736 objevená astronomy Janou a Milošem Tichými z hvězdárny na Kleti nese jméno Ivana Jandla českého držitele Oskara za herectví.
Smutné, viďte.


      Komunistický režim izoloval Jarmilu Novotnou jako osobu, tajil také jakékoliv informace o ní po celá desetiletí.

      Mimořádné poděkování a úctu si zaslouží přítelkyně Jarmily Novotné, paní Ludmila Matrtajová, zakladatelka a mnohaletá předsedkyně „Společnosti Jarmily Novotné v Praze“, která se snažila tuto významnou operní pěvkyni a herečku prezentovat a připomínat našim občanům.

      Zásluhou paní Radoslavy Doubravové, majitelky zámku Stráž nad Nežárkou, byla v roce 2011 vytvořena, a veřejnosti zpřístupněna na zámku Stráž nad Nežárkou stálá výstava Jarmily Novotné, žačky a pokračovatelky Emy Destinnové, která je procházkou životem a dílem této naši významné umělkyně.


Hrad a zámek
náměstí Emy Destinnové  č. 1
378 02 Stráž nad Nežárkou

Tel.: +420 736 614 500
E-mail:

Korespondenční adresa :  

Dr. Vítězslav Doubrava
Postřelmovská 12
789 01  Zábřeh

   
                           


© 2017, Zámek Stráž – všechna práva vyhrazena

Prohlášení o přístupnosti | Podmínky užití | Ochrana osobních údajů | Mapa stránek

Webové stránky vytvořila eBRÁNA s.r.o. | Vytvořeno na CMS WebArchitect | SEO a internetový marketing

Nahoru ↑